Množení rostlin

Rozmnožování rostlin může být často spojeno s řadou překážek, které musí zahradník pochopit a překonat aby došel k svému cíli, přesto je však úspěch, který se časem dostaví, vždy tak trochu zázrakem. Je to povstání nového života, který se před Vašima očima dere na svět a hlasí se o slovo. Pohled na roztomilé, drobounké tvary malých lístečků, které se různě vlní, ohýbají, vytahují a prahnou po světlu je uchvacující a energie, která z nich pramení úžasná! Kdo zažil tento pocit na vlastní kůži, jistě potvrdí že je to úžasné a přeji každému aby toto povstání nového života poznal! Člověk pak dostává zcela nový vztah ke všemu živému, je to respekt, úcta a pokora.

Myslím, že každý koho láká vyzkoušet si vysévat, řízkovat, roubovat atd, by měl dostat šanci zažít ten jedinečný pocit zdárného završení a proto se následují stránky budu snažit co nejlépe popsat jak na to. Předem však upozorňuji že sebelepší návod těžko nahradí praktickou zkušenost a také je potřebný určitý cit, kterému se někdy říká "zelené prsty". Pokud jste úplnými laiky, začínejte raději od těch méně náročným druhů, které Vás zpočátku nezklamou a pomohou Vám se poučit se a zdokonalit v zahradničení.

Množení výsevem - Výsevy listnatých dřevin - Výsevy jehličnatých dřevin - Výsevy trvalek a skalniček

Množení výsevem

Které rostliny množit výsevem?

Základním způsobem množení rostlin výsev - množení ze semen (tzv. generativní množení). Je to nejpřirozenější způsob rozmnožování většiny rostlin. Zárodek vzniká v semeni po opylení a jeho vlastnosti jsou děděny z poloviny po otci, z poloviny po matce. Dědičné dispozice rodičů jsou různě kombinovány, takže při výsevu dostáváme obvykle pestřejší, nevyrovnaný porost semenáčků. Tato proměnlivost v celé řadě vlastností ( tvar a barva květů, tvar plodů, odolnost ke škůdcům či chorobám aj.) zůstává na první pohled skrytá a projeví se později. V přírodě je tato proměnlivost velice důležitá a zajišťuje pestrost a celkovou odolnost porostů rostlin vůči nepředvídatelným výkyvům prostředí. Z toho pramení jisté pro a proti při používání výsevů pro množení rostlin v zahradnictví. Výsevy jsou vhodné při množení především původních, botanických druhů rostlin, kde nám poskytují větší pestrost v porostu rostlin a dávají šanci na objevení nějaké zajímavé formy či odchylky. To je případ mnoha druhů okrasných i užitkových stromů, keřů i trvalek. Dále se výsevy využívají u řady kulturních rostlin jejichž opylovací poměry a způsoby šlechtění umožňují získání dostatečného množství osiva, které poskytuje vyrovnané rostliny - příkladem může být tvar květů či vybarvení květů u řady letniček a trvalek či tvar a kvalita plodů u zeleniny.

Pro které rostliny není výsev vhodný?

Pokud dochází k výraznému štěpení rodičovských vlastností dostáváme výsevy velmi nevyrovnané, což je především problém prošlechtěným linií některých kulturních rostlin (např. fuchsie (Fuchsia), vlčí bob (Lupinus), ostrožky (Delphinium) aj ). Zde pak pro získání rostlin se stejnou barvou či typem květů musíme použít např. řízkování, které patří mezi tzv. vegetativní způsoby množení. Podobně dochází k určitým komplikacím u některých druhů dřevin, především u stromů a keřů okrasným květem popřípadě plody. Zaprvé zde také nemáme jistotu, že semenáček který vypěstujeme bude mít stejně krásné a velké květy jako matečná rostlina a navíc se zde ještě potýkáme s tzv. juvenilním obdobím růstu, které můžeme přirovnat k období "puberty". Většina dlouhověkých stromů a některé keře mají po vyklíčení různě dlouhé období bujného růstu bez kvetení. Během této fáze strom dává svoji sílu do maximálního rozvoje koruny aby získal co nejvíce prostoru, až po té přichází fáze plodnosti, objevují se první květy a plody a bohatost kvetení postupně graduje. Proto se může stát, že na první květy můžete u semenáče čekat 5 až 15 let a u některých dlouhověkých dřevin třeba i přes 30 let. Tyto komplikace se vyskytují například u rodů šácholan (Magnolia), wistárie (Wistaria), pěnišník (Rhododendron) aj. Zde pak výsevy slouží především jako zdroj nových odrůd při šlechtění a pro množení vybraných rostlin se používá vegetativní množení, převážně řízkování nebo štěpování.

Výsevy listnatých dřevin

Kde získat osivo?

Prvním krokem při množení výsevem je získání osiva. Zde se máme dvě možnosti. osivo můžeme nakoupit od firmy, která zajišťuje osiva dřevin či trvalek, pak je ovšem jasné, že osivo bude na 90% z dovozu a ne vždy je známý jeho původ. Původ osiva je důležitý, protože nám může napovědět o dědičných dispozicích rostlin, u nás je častou překážkou mrazuvzdornost některých exotických dřevin a to nejen odolnost k mrazu ve vyzrálém dřevě, ale také při rašení. Řada druhů dřevin se vyvíjela v oblastech, kde panuje sice podobné klima našemu, průběh teplot a vlhkostních poměrů se však může do určité míry lišit. Rostliny jsou pak přizpůsobené například rychlému přechodu z nízkých teplot na jarní oteplení a v našich podmínkách pak raší dříve než by bylo vhodné a často pak dochází k namrzání nových přírůstků. Pro naše klima je totiž typické jarní střídaní výkyvů teplot. Tím se deformuje jejich přirozený růst a tvoří zcela netypické tvary koruny, v horším případě postupně degenerují a odumírají (příkladem mohou některé druhy rodu slivoň (Prunus), šácholan (Magnolia), lískovníček (Corylopsis) aj. Proto je vhodné znát při nákupu osiva přesný původ a pokud je to možné, snažit se získat osivo požadovaného druhu z oblasti, která je svým klimatem co nejbližší našim podmínkám.

Sběr osiva

Druhou možností je sběr osiva u nás, nejčastěji ve starších zahradách či parcích. Zde je důležité počítat s rizikem, že rostliny exotické nerostou v optimálních podmínkách a proto klíčivost osiva bude nižší, často pod 10%. To je způsobeno například kratší vegetační dobou, takže plody hůře dozrávají, mohou namrzat květy, takže je komplikováno opylení, může docházet k nežádoucím přísuškům během léta nebo není ideální kvalita a živnost půdy. To vše může výrazně omezovat vývoj zdravých zárodků - embryí v osivu. Důležitý vliv mají také opylovací poměry, řada dřevin je cizosprašná a v parcích či zahradách jsou obvykle vysazovány jednotlivě jako solitery. Cizosprašnost však vyžaduje opylení květu pylem z rostliny téhož druhu, ovšem z jiné originální rostliny, příbuzensky nespřízněné. To je zvláště problém u některých exotických druhů, které jsou vzhledem k nízké klíčivosti většinou množeny vegetativně (řízkování a štěpování) a může se zdát záhadné, proč skupina rostlin na pohled ve výborné kondici neplodí! Důvodem může být to, že skupina je vysazena z řízkovaných sazenic, které všechny pochází z jedné rostliny. Je to vlastně stále jedna a tatáž rostlina, pouze její větve mají samostatné kořeny. Zde pak říkáme, že rostliny jsou geneticky shodné - identické, je to v podstatě tzv klon, slovo v současné době tolik populární.

S vědomím uvedeného rizika můžeme přistoupit ke sběru. Najdeme vhodnou rostlinu a pak musíme vědět kdy osivo sbírat a jak je následně ošetřit, aby se klíčivost dále nesnižovala. Každý druh má určité období, které je nejvhodnější pro sběr osiva, podle rychlosti zrání plodů (viz tabulka) a většina druhů mírného pásma navíc má zakódované obranné mechanismy, které brání osivu vyklíčit "dříve než přijde jaro" - tento jev nazýváme dormance semen. Těchto zábran existuje několik typů, u různých druhů se mohou mezi sebou kombinovat a jsou výsledkem vývojového historie druhu a změn prostředí, které tuto odezvu vyvolávají. Jedním ze způsobů, jak pozdržet klíčení je tvorba ""příkazu počkej" v podobě inhibičních látek např.v dužnině plodů nebo osemení. Necháme-li plody v tomto případě plně dozrát, inhibiční látky se nahromadí v dužnině a následně se "prosáknou" do osemení či zárodku. Získané osivo z plně zralých plodů pak klíčí často až druhé jaro - jedno léto přelehá v zemi. Když ovšem plody sklidíme před plnou zralostí , příkaz "počkej" nestihne doběhnout do zárodku a klíčení se dostaví hned v nastávajícím jaře. Vystihnout ovšem správný okamžik zralosti je skutečné umění, proto je důležité pečlivě pozorovat průběh počasí, půdní vlkost, teploty atd., abychom vhodnou dobu nepropásli. Tento způsob dormance se vyskytuje u rodů růže (Rosa), hloh (Crataegus), javor (Acer), habr (Carpinus) atd. U některých druhů však tvorba zábranných látek nastává zřejmě přímo v zárodku a podtržení plodů tak nemá na tento děj významný vliv. Podobně může být klíčení opožděno vlivem nedokončeného vývoje zárodku např. u jinanu (Ginkgo biloba). Řada druhů má klíčení omezeno pevným obalem semene - osemení či oplodí, které nepropouští vodu a plyny atd. Až po dlouhodobém působení vody, mrazu, půdní mikrofauny a někdy i ohně dochází k narušení "skořápky" a může nastat klíčení.

Vlastní sklizeň osiva provádíme podle druhu od srpna až do listopadu. Řada druhů, především ty, které mají suché plody bez dužniny nejsou na termín sběru choulostivé, termín nemá vliv na klíčivost a ani nehrozí vypadání semen po otevření zralých plodů (např. Pawlownia, šeříky (Syringa sp.), dřezovec (Gleditsia) aj. Podrobnosti o termínech najdete v tabulce zde: Výsevy listnatých dřevin

Čištění a uskladnění osiva

Získané plody je třeba přeprat a získat čisté osivo. Suché plody (lusky, tobolky, šištice aj.) necháme schnout několik dní při teplotě 20-35°C. Některé se sami po vysušení otevírají, některým je nutné pomoci. Nahrubo vytřídíme osivo od oplodí a pak je můžeme dočistit prosetím přes různě velká síta. Osivo pak uložíme nejlépe do papírových sáčků, které je dobré popsat - druh, místo a datum sběru. Osivo pak uskladníme ve tmě, při teplotě 3-5°C. V takových podmínkách si osivo většiny druhů rostlin udržuje klíčivost po dobu 2 a více let.

U dužnatých plodů je potřebné nejdříve nechat plody nabobtnat ve vodě až několik dní, dužnina změkne a začne být patrné mírné nakvašení je čas plody zpracovat. Vezmeme gumové rukavice, vodu slijeme a plody pečlivě rozmačkáme. Aby byla dužnina dobře rozdrcená můžeme si u tvrdších plodů pomoci přisypáním ostrého drceného písku. Hmotu pak třeme o stěny nádoby pomocí nějaké tyče či hranolu. Po důkladném rozmělnění začneme propírat. Nádobu naplníme do poloviny vodou, obsah promícháme a hned zase slijeme. Je to podobné jako "rýžování zlata". Většina druhů semen, těch dobře vyvinutých, je těžších než voda a klesá ke dnu nádoby, takže opakovaným promýváním nám nakonec zůstane na dně hromádka čistého osiva. Pokud není ještě úplně zbavené dužniny, můžeme jej ještě znovu promnou v prstech, popřípadě přidat ještě trošku písku a postup zopakovat. Po promytí necháme osivo oschnout 1 - 2 dny. Pak jej uskladníme ve tmě a chladnu.

Příprava osiva a stratifikace

S jednoduchým uskladněním v chladnu a ve tmě, pouze na sucho, se nespokojí všechny druhy dřevin. Osivo je třeba dále připravit na jaro a tato příprava obvykle má za úkol napodobit podmínky, kterým je vystaveno semeno v době od dozrání plodu až po vyklíčení v přírodě tzv. na divoko. Proto abychom mohli tyto podmínky napodobit je potřeba znát původní místo výskytu daného druhu a průběh klimatu v dané oblasti. Zajímá nás kdy plody dozrávají, zda opadávají celé nebo vylétají pouze semínka, zda prochází obdobím sucha, vlhka či silného mrazu, zda se zavrtávají do země, nebo přečkávají zimu pod listím nebo opadávají až pozdě třeba až v předjaří na sníh. To vše nám pak napovídá co je potřeba udělat aby se získaná semínka "cítila jako doma" a na jaře pěkně vyklíčila a "netrucovala"!

Většina dřevin mírného pásma potřebuje pro vyklíčení projít obdobím chladu, podle druhu je potřeba různá délka od 2 týdnů až po několik měsíců viz tabulka. Osivo proto smícháme s vlhkým pískem nebo rašelinou, zabalíme do mikrotenového sáčku a uskladníme v chladu kolem 3°C. Po celou dobu je třeba osivo kontrolovat aby nám během této tzv. stratifikace nechytlo nějakou plíseň a zároveň by nemělo přeschnout, protože samotných chlad nestačí. Potřebné je chladno a vlhko. U některých druhů je navíc potřeba určité promrznutí osiva, které výrazně zlepšuje vyrovnanost klíčení. U těchto druhů je možným řešením také podzimní výsev, který necháme volně venku. Je zde ale jisté riziko poškození, především hlodavci, kteří hlavně větší semena rádi v zimě vyhledávají a spolehlivě vyžírají. Některé druhy dřevin mají přirozený sklon přeléhat, po jedno léto leží v zemi a klíčí až další jaro, tedy více jak rok po dozrání semen. Zde někdy pomáhá střídání teplé a studené stratifikace. Osivo se smíchá opět s vlhkým pískem či rašelinou a nejdříve jej uložíme při teplotě kolem 20°C a po 1-2 měsících jej přemístíme do chladna na další 3-4 měsíce. Tím lze v některých případech docílit vyklíčení již první jaro. Zde je ale důležité správně zvolit délku teplé a studené stratifikace, navíc někdy je potřeba střídat i periody - studená - teplá - studená atd. Podrobnosti o nárocích jednotlivých druhů listnatých dřevin jsou shrnuty v tabulce zde.

Výsev

Výsev provádíme u většiny dřevin do volné půdy na kvalitně připravený záhon. Pouze druhy choulostivé nebo vzácné vyséváme do pařeniště či skleníku, případně i v bytě "za okno". Při výsevu do volné půdy je třeba kvalitní příprava půdy, kterou můžeme zlehčit přidáním rašeliny a hrubšího písku ( frakce 2-5mm ). Záhon pečlivě prokypříme do hloubky 10 -15 cm a s maximální pečlivostí zbavíme plevele, zvláště vytrvalého, který se později mezi vzcházejícími semenáčky velmi těžko potlačuje. Před výsem můžeme do půdy ještě doplnit živiny přidáním nějakého granulovaného hnojiva jako je cererit či NPK a to v dávce 20-50g na m2. Vlastní výsev provádíme u drobných semen na široko - osivo rozhodíme rovnoměrně po povrchu záhonu, pokud bylo stratifikováno pak jej vysejeme i s pískem či rašelinou, ve které bylo založeno. Po té výsev přitlačíme do půdy a překryjeme kyprou vrstvou půdy, kterou můžeme smísit s rašelinou a drceným pískem přibližně v poměru 1:1:1. Díky větší propustnosti zajistíme rychlé osychání povrchu půdy a omezíme tak nebezpečí padání klíčících semenáčků způsobené infekcí různými plísněmi (Phytophtora. Pythium aj), které obvykle útočí ve vlhčí zemi a při vysoké vzdušné vlhkosti. Pokud je potřeba, záhon přistíníme, obvykle stínící sítí 30-50%, což znamená, že síť zacloní 30-50% dopadajícího světla. Při výsevu větších semen je vhodnější setí do řádků, které jsou od sebe vzdáleny podle potřeby 15 - 30 cm.

Výsev do pařeniště provádíme u druhů citlivých k namrzání a předčasnému rašení. Postupujeme prakticky stejně jako u výsevu do volné půdy. Pařeništní zem také můžeme zlehčit doplněním rašeliny, nebo u citlivých druhů můžeme celou vrstvu 10-15 cm silnou vyměnit za nový rašelinový substrát. Postup je prakticky stejný, pouze vyséváme většinou na široko a hustěji. To proto aby byla plocha pařeniště dobře využitá, navíc obvykle vzešlé semenáčky v květnu nebo červnu ještě přehrnkujeme, takže nepotřebují tolik prostoru.

Výsev ve skleníku nebo "za okno" děláme u rostlin citlivých k namrzání s dlouhou dobou vegetace, které musíme vysévat co nejdříve únor-březen, aby do podzimu stihly co nejvíce narůst a vytvořit dobře vyzrálé dřevo. Také je vhodný u vzácných druhů, kde máme obvykle jen málo semen a tak je chceme mít "co nejvíc na očích". Vyséváme do květináčů nebo výsevních misek, které naplníme zahradnickým substrátem pro výsevy. Nádoby musí mít spolehlivou drenáž aby se nepřemokřili a naopak dostatečně silnou vrstvu substrátu aby neměli tendenci příliš přesychat (vrstva 5-6cm a více). Hloubka výsevu záleží na velikosti semene, obvykle je 1 - 2 cm, při výsevu ve volné půdě 2 - 6 cm. Překrytí výsevu provedeme směsí substrátu s drceným pískem (1:1) nebo přímo vrstvou čistého písku. Teplota při klíčení by se měla pohybovat mezi 15 až 25°C.

Při výsevu vždy každý druh označujeme jmenovkou a na závěr všechny výsevy zalijeme přípravkem proti houbovým chorobám Supresivit nebo Polyversum. Jsou to přípravky na biologické bází, nejedovaté, pro člověka a ostatní okolí neškodné. Jejich účinost je však závislá na teplotě půdy a pod 15°C účinnost klesá. Podobně jejich použití je preventivní. Při náhlém a rozsáhlém výskytu padání rostlin nebo napadení semenáčků např. plísní šedou je nutné zajistit intenzivní větrání, přehoustlé výsevy nekompromisně proředit a použít klasické postřiky proti houbovým chorobám např. Rovral, Previcur, Novozir, Ridomil atd.

Po vyklíčení je třeba výsevy stále kontrolovat, udržovat přiměřeně vlhkou půdu, udržovat záhon pletím a omezovat výskyt chorob a škůdců. Roční semenáče se pak většinou na jaře příštího roku přesazují na školkovací záhon, kde zůstávají další 2 roky. U vzácnějších a citlivějších druhů mladé semenáčky můžeme již po vzejití nahrnkovat a rostliny dopěstovat jako sazenice v kontejnerech. Opět sázíme do kvalitního substrátu a rostliny v kontejnerech musíme stále intenzivně přihnojovat, neboť kontejner výrazně omezuje kořenový systém a zásoba živin v substrátu vydrží jen 2 - 3 měsíce. Použít můžeme klasické granulované hnojivo Cererit případě NPK, kterým přihnojujeme při přesazování a pak 1 - 2 během vegetace. Doplňkově můžeme použít hnojivou zálivku např. typu Kristalon nebo Cucumex. Velmi účinná jsou hnojiva s dlouhodobým působením (4 až 16 měsíců dle typu) např Osmocote nebo Plantacote. Tato hnojiva se přímo přidávájí do substrátu při kontejnerování rostlin v dávce 3 - 5 g na 1l substrátu.

Výsevy jehličnatých dřevin

Zajištění osiva u jehličnanů vychází ze stejných zásad jako u listnatých dřevin (viz výsevy listnatých dřevin ). Řada exotických jehličnanů u nás plodí dost nespolehlivě a proto je dovoz jejich osiva často nezbytný. Jedná se hlavně o druhy, které pocházejí z teplejších oblastí a jsou přizpůsobené delší vegetační době nebo vyšším teplotám během vegetace - pazerav (Calocedrus), cedry (Cedrus sp.), kryptomerie (Cryptomeria japonica ). Řada druhů pak má klíčivost nízkou z důvodů nevhodného mikroklimatu, opylovacích poměrů atd. ( např. jedle Weitchova (Abies weitchii), cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis), cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa), metasekvoje (Metasequoia glybtostroboides) atd. U těchto druhů je běžné, že klíčivost je nízká i u osiva dováženého z oblastí původního výskytu (0-50%), avšak je mnohem vyšší než při sběru u nás.

Přesto je důležité stále hledat a zkoušet klíčivost osiva domácího původu, neboť nám může poskytnout generaci nových rostlin jejichž rodičovské rostliny již byly do určité míry prověřeny v našich podmínkách a můžeme je považovat za lépe aklimatizované. Zde je proto nezbytné stále hledat a trpělivě zkoušet, to že osivo nevyklíčilo na první pokus neznamená vůbec nic. Může se jednat o nepříznivý rok, jehož klimatické podmínky znemožnili kvalitní opylení, vývoj či dozrání zárodků atd. Podobně může být důvodem příliš mladá rostlina, především u dlouhověkých stromů obvykle kvalita osiva narůstá se stářím. Pokud jsou rostliny cizosprašné, může být důvodem slabé kvetení jednoho z partnerů nebo odkvétaní v rozdílnou dobu vlivem odlišného mikroklimatu atd. Neustálým zajišťováním nových, aklimatizovanějších generací můžeme docílit získání odolnějších rostlin exotického původu.

Sběr osiva

U jehličnatých dřevin je při sběru osiva velmi důležitý termín a to vzhledem k tomu, že šišky se po dozrání za slunečného počasí otevřou a semínka se rozletí často až desítky metrů od matečného stromu. U jedlí a cedrů jsou dokonce šišky rozpadavé a po dozrání se rozpadnou na jednotlivé šupiny. Menší množství osiva je možné sbírat ze země. Zde nám pomůže větrnější a sušší počasí. Máme-li vytipovaný strom, musíme zjistit převládající směr větru a pak začít hledat. Plná, kvalitní semena jsou těžší a bývají blíže ke stromu. Při troše štěstí najdeme u druhů s rozpadavými šiškami části šišek pod stromem, které drží pohromadě díky jejich slepení pryskyřicí. Pokud potřebujeme více osiva, pak je třeba natrhat šišky přímo ze stromu. To není problém např. u cypřišků (Chamaecyparis), jedlovců (Tsuga) aj. druhů, které nasazují šišky i ve spodních partiích koruny. U velkých stromů jedlí, borovic či smrků je však nutné vyšplhat až do samotné špičky, což je mnohem náročnější a vyžaduje to jak fyzickou zdatnost, tak teoretické a praktické znalosti. Vzhledem k riziku, které mu se v tomto případě nelze vyhnout je vhodnější obrátit se na zkušeného odborníka, nejlépe s lesnickým vzděláním. Pro vlastní sběr je pak potřeba zajistit také povolení majitele či správce zahrady či parku, neboť je vystaven riziku poškození i samotný strom.

Plody kryté dužninou nejsou u jehličnanů příliš běžné. Jsou typické pouze pro Tisovité, která zahrnuje rody Tis (Taxus) a Torreya (u nás velmi vzácná), dále u čeledi Hlavotisovité - rod Hlavotis (Cephalotaxus) (u nás velmi vzácný). Poslední je čeleď Jinanovité, která patří do samostatného řádu a třídy a má pouze jediný rod a druh jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba). Botanicky by bylo přesnější v této situaci mluvit spíše o výsevech nahosemenných rostlin a nikoliv jehličnanů, ale to není momentálně podstatné. Všechny tyto druhy však spojuje přítomnost dužnatých plodů a "složitější" vývin zárodků v semeni. Typické je dlouhodobé přelehání osiva po jeho založení do stratifikačního substrátu. U tisu je zárodek mál vyvinutý a ukončení vývoje probíhá až v létě následujícího roku. Proto se osivo po zbavení arilu očistí a ihned vysévá. Prochází tak 6 měsíci chladu a vlhka, následuje teplá vegetace a opět 6 měsíců chladu a vlhka. Semeno tak klíčí až 18. měsíc po dozrání plodu. V některých pokusech se podařilo dosáhnou vyklíčení dříve, semena byla stratifokována 3 měsíce v teple a vlhku (rašelina) a 4 měsíce v chladnu a vlhku. Klíčící osivo je velmi oblíbenou potravou hlodavců a ptáků, proto vyžaduje pečlivou ochranu. U jinanu je potřebné, aby bylo dosaženo opylení, těsné sousedství samčího stromu vedle matečného (oddělené pohlaví), podobně k dokončení vývinu zárodku dochází až po opadu plodu. Také osivo jinanu přeléhá až 18 měsíců. Podrobnosti o termínech sběru a přípravě osiva v tabulce zde.

Čištění, uskladnění a stratifikace osiva

Většina jehličnatých dřevin má plody suché a sběr a zpracování je poměrně jednoduché. Řadu druhů lze sklepávat přímo ze šišek na plachtu nebo do větších pytlů. Osivo se později oddělí proséváním, proudem vzduchu nebo ručním tříděním od nečistost a napadaných šišek. Při sběru šišek před jejich otevřením je ukládáme do vzdušných pytlů a co nejdříve dáme sušit. Sušíme pozvolna při teplotě 25-35°C. Po otevření nebo rozpadnutí šišek se osivo vyklepává nebo "vymlátí" a vytřídí. Většinu druhů pak uskladníme v papírových nebo mikrotenových sáčcích se jmenovkami ve tmě při teplotě 2-3°C. Potřebnou dobu před výsevem smícháme osivo např. s vlhkou rašelinou a necháme projít chladnou a vlhkou stratifikací podle požadavků druhu. Ke konci stratifikace je potřebné pravidelně kontrolovat, zda nezačíná osivo již klíčit a jakmile se objeví první klíčky osivo vysejeme. Pokud došlo k naklíčení předčasně a počasí venku neumožňuje, výsev musíme provést do skleníku nebo se můžeme pokusit klíčení zbrzdit podchlazením osiva na 0°C. Tím můžeme výsev oddálit o 1 až 2 týdny. (viz tabulka - výsevy jehličnatých dřevin)

Výsev

výsev provádíme u většiny dřevin do volné půdy na kvalitně připravený záhon. Pouze druhy choulostivé nebo vzácné vyséváme do pařeniště či skleníku, případně i v bytě "za okno". Při výsevu do volné půdy je třeba kvalitní příprava půdy, kterou u jehličnanů zlehčíme přidáním rašeliny (až v poměru 1:1) a hrubšího písku ( frakce 2-5mm ). Záhon pečlivě prokypříme do hloubky 10 - 15 cm a s maximální pečlivostí zbavíme plevele, zvláště vytrvalého, který se později mezi vzcházejícími semenáčky velmi těžko potlačuje. Před výsem můžeme do půdy ještě doplnit živiny přidáním nějakého granulovaného hnojiva jako je cererit či NPK a to v dávce 20-50g na m2. Vlastní výsev provádíme na široko - osivo rozhodíme rovnoměrně po povrchu záhonu, pokud bylo stratifikováno pak jej vysejeme i s pískem či rašelinou, ve které bylo založeno. Po té výsev přitlačíme do půdy a překryjeme propraným pískem o zrnitosti 2-5 mm. Díky větší propustnosti zajistíme rychlé osychání povrchu půdy a omezíme tak nebezpečí padání klíčících semenáčků způsobené infekcí různými plísněmi (Phytophtora. Pythium aj), které obvykle útočí ve vlhčí zemi a při vysoké vzdušné vlhkosti. Toto nebezpečí je u jehličnanů zvláště významné! Samotný písek bez podílu zeminy navíc výrazně potlačuje rozvoj mechů, které se často na pravidelně zalévaném povrchu velmi rozrůstají a utlačují mladé semenáčky. Pokud je potřeba, záhon přistíníme, obvykle stínící sítí 30-50%, což znamená, že síť zacloní 30-50% dopadajícího světla. Při výsevu větších semen je vhodnější setí do řádků, které jsou od sebe vzdáleny podle potřeby 15 - 30 cm.
Výsev do pařeniště provádíme u druhů citlivých k namrzání a předčasnému rašení. Postupujeme prakticky stejně jako u výsevu do volné půdy. Pařeništní zem také můžeme zlehčit doplněním rašeliny, nebo u citlivých druhů můžeme celou vrstvu 10-15 cm silnou vyměnit za nový rašelinový substrát. Výsevy jak ve volné půdě tak v pařeništi nesmíme přehustit neboť většina jehličnanů zůstává na záhoně 2 roky. Počáteční růst je velmi pomalý. Pouze některé druhy borovic (Pinus) se rozsazují již na jaře druhého roku. Proto vyséváme opatrně, s tím že na 1m2 by mělo zůstat 350 až 400 semenáčků u drobných druhů (Abies, Picea, Chamaecyparis, Tsuga, Thuja atd. U rychleji rostoucích druhů je vhodný počet 200 až 250 semenáčků na 1m2 (Pinus, Pseudotsuga, Larix atd.).

Výsev ve skleníku nebo "za okno" děláme u rostlin citlivých k namrzání s dlouhou dobou vegetace, které musíme vysévat co nejdříve únor-březen, aby do podzimu stihly co nejvíce narůst a vytvořit dobře vyzrálé dřevo. Také je vhodný u vzácných druhů, kde máme obvykle jen málo semen a tak je chceme mít "co nejvíc na očích". Vyséváme do květináčů nebo výsevních misek, které naplníme zahradnickým substrátem pro výsevy. Nádoby musí mít spolehlivou drenáž aby se nepřemokřili a naopak dostatečně silnou vrstvu substrátu aby neměli tendenci příliš přesychat (vrstva 5-6cm a více). Hloubka výsevu záleží na velikosti semene, obvykle je 1 - 2 cm, při výsevu ve volné půdě 2 - 6 cm. Překrytí výsevu provedeme vrstvou čistého, praného písku. Teplota při klíčení by se měla pohybovat mezi 15 až 25°C.

Po vyklíčení je třeba výsevy stále kontrolovat, udržovat přiměřeně vlhkou půdu, udržovat záhon pletím a omezovat výskyt chorob a škůdců. Většinou 2-leté semenáče se pak většinou na jaře přesazují na školkovací záhon, kde zůstávají další 2-3 roky. U vzácnějších a citlivějších druhů mladé semenáčky můžeme již po vzejití nahrnkovat a rostliny dopěstovat jako sazenice v kontejnerech. Opět sázíme do kvalitního substrátu a rostliny v kontejnerech musíme stále intenzivně přihnojovat, neboť kontejner výrazně omezuje kořenový systém a zásoba živin v substrátu vydrží jen 2 - 3 měsíce. Použít můžeme klasické granulované hnojivo Cererit případě NPK, kterým přihnojujeme při přesazování a pak 1 - 2 během vegetace. Doplňkově můžeme použít hnojivou zálivku např. typu Kristalon nebo Conifex. Velmi účinná jsou hnojiva s dlouhodobým působením (4 až 16 měsíců dle typu) např Osmocote nebo Plantacote. Tato hnojiva se přímo přidávají do substrátu při kontejnerování rostlin v dávce 3 - 5 g na 1l substrátu.

Výsevy trvalek a skalniček

Prvním krokem při množení výsevem je získání osiva. Zde máme dvě možnosti.: osivo můžeme nakoupit od firmy, která zajišťuje osiva trvalek nebo skalniček ,ale pak ne vždy známe původ . Původ osiva je důležitý, protože nám může napovědět o dědičných dispozicích rostlin, u nás je častou překážkou mrazuvzdornost některých exotických peren Řada druhů rostlin se vyvíjela v oblastech, kde panuje sice podobné klima našemu, průběh teplot a vlhkostních poměrů se však může do určité míry lišit. Rostliny jsou pak přizpůsobené například rychlému přechodu z nízkých teplot na jarní oteplení a v našich podmínkách pak raší dříve než by bylo vhodné a často pak dochází k srdce rvoucím ztrátám.. Pro naše klima je totiž typické jarní střídaní výkyvů teplot.. Proto je vhodné znát při nákupu osiva přesný původ a pokud je to možné, snažit se získat osivo požadovaného druhu z oblasti, která je svým klimatem co nejbližší našim podmínkám.

Druhou možností je sběr osiva u nás, nejčastěji v zahradách nebo ve volné přírodě.. Zde je důležité počítat s rizikem, že rostliny exotické nerostou v optimálních podmínkách a proto klíčivost osiva bude nižší. To je způsobeno například kratší vegetační dobou, takže plody hůře dozrávají, mohou namrzat květy, takže je komplikováno opylení, může docházet k nežádoucím přísuškům během léta nebo není ideální kvalita a živnost půdy. To vše může výrazně omezovat vývoj zdravých zárodků - embryí v osivu

Vlastní sklizeň osiva provádíme podle druhu v průběhu celého roku. Řada druhů, především ty, které mají suché plody bez dužniny nejsou na termín sběru choulostivé, termín nemá vliv na klíčivost , jediným nebezpečím je vypadání semen po otevření zralých plodů (např., hvozdík (Dianthus), ostrožka (Delphinium) aj.. Podrobnosti o termínech najdete v tabulce zde: Výsevy trvalek

Čištění a uskladnění osiva

Příprava osiva a stratifikace

S jednoduchým uskladněním v chladnu a ve tmě, pouze na sucho, se nespokojí všechny druhy rostlin. Osivo je třeba dále připravit na jaro a tato příprava obvykle má za úkol napodobit podmínky, kterým je vystaveno semeno v době od dozrání plodu až po vyklíčení v přírodě tzv. na divoko. Proto abychom mohli tyto podmínky napodobit je potřeba znát původní místo výskytu daného druhu a průběh klimatu v dané oblasti. Zajímá nás kdy plody dozrávají, zda opadávají celé nebo vylétají pouze semínka, zda prochází obdobím sucha, vlhka či silného mrazu, zda se zavrtávají do země, nebo přečkávají zimu pod listím nebo opadávají až pozdě třeba až v předjaří na sníh. To vše nám pak napovídá co je potřeba udělat aby se získaná semínka "cítila jako doma" a na jaře pěkně vyklíčila a "netrucovala"!

Řada trvalek a především skalniček mírného pásma potřebuje pro vyklíčení projít obdobím chladu, nebo mrazu viz tabulka. Osivo, které tento postup vyžaduje proto vyséváme již na podzim Je zde ale jisté riziko poškození, především hlodavci, kteří hlavně větší semena rádi v zimě vyhledávají a spolehlivě vyžírají.. Při větším množství semena promícháme s vlhkým pískem nebo rašelinou, zabalíme do mikrotenového sáčku a uskladníme v chladu kolem 3°C. Po celou dobu je třeba osivo kontrolovat aby nám během této tzv. stratifikace nechytlo nějakou plíseň a zároveň by nemělo přeschnout, protože samotných chlad nestačí. Potřebné je chladno a vlhko. U některých druhů určité promrznutí osiva výrazně zlepšuje vyrovnanost klíčení.. studená atd. Podrobnosti o nárocích jednotlivých druhů trvalek jsou shrnuty v tabulce zde.

Výsev

Výsev provádíme u většiny trvalek do volné půdy na kvalitně připravený záhon. Pouze druhy choulostivé nebo vzácné vyséváme do pařeniště či skleníku, případně i v bytě "za okno". Při výsevu do volné půdy je třeba kvalitní příprava půdy, kterou můžeme zlehčit přidáním rašeliny a hrubšího písku ( frakce 2-5mm ). Záhon pečlivě prokypříme do hloubky 10 -15 cm a s maximální pečlivostí zbavíme plevele, zvláště vytrvalého, který se později mezi vzcházejícími semenáčky velmi těžko potlačuje. Před výsem můžeme do půdy ještě doplnit živiny přidáním nějakého granulovaného hnojiva jako je cererit či NPK a to v dávce 20-50g na m2. Vlastní výsev provádíme u drobných semen na široko - osivo rozhodíme rovnoměrně po povrchu záhonu, pokud bylo stratifikováno pak jej vysejeme i s pískem či rašelinou, ve které bylo založeno. Po té výsev přitlačíme do půdy a překryjeme kyprou vrstvou půdy, kterou můžeme smísit s rašelinou a drceným pískem přibližně v poměru 1:1:1. Díky větší propustnosti zajistíme rychlé osychání povrchu půdy a omezíme tak nebezpečí padání klíčících semenáčků způsobené infekcí různými plísněmi (Phytophtora. Pythium aj), které obvykle útočí ve vlhčí zemi a při vysoké vzdušné vlhkosti. Pokud je potřeba, záhon přistíníme, obvykle stínící sítí 30-50%, což znamená, že síť zacloní 30-50% dopadajícího světla. Při výsevu větších semen je vhodnější setí do řádků, které jsou od sebe vzdáleny podle potřeby 15 -30 cm.

Výsev ve skleníku nebo "za okno" děláme u rostlin citlivých k namrzání s dlouhou dobou vegetace, které musíme vysévat co nejdříve únor-březen, aby do podzimu stihly co nejvíce narůst a nabrat dostatek sil na bezpečné přezimování.. Také je vhodný u vzácných druhů, kde máme obvykle jen málo semen a tak je chceme mít "co nejvíc na očích". Vyséváme do květináčů nebo výsevních misek, které naplníme zahradnickým substrátem pro výsevy. Nádoby musí mít spolehlivou drenáž aby se nepřemokřili a naopak dostatečně silnou vrstvu substrátu aby neměli tendenci příliš přesychat (vrstva 5-6cm a více). Hloubka výsevu záleží na velikosti semene, obvykle je 1 -2 cm, při výsevu ve volné půdě 2 - 6 cm. Překrytí výsevu provedeme směsí substrátu s drceným pískem (1:1) nebo přímo vrstvou čistého písku. Vyjímkou jsou rostliny klíčící na světle, jejichž semena jen lehce přitlačíme. Teplota při klíčení by se měla pohybovat mezi 15 až 25°C.

Při výsevu vždy každý druh označujeme jmenovkou a na závěr všechny výsevy zalijeme přípravkem proti houbovým chorobám Supresivit nebo Polyversum. Jsou to přípravky na biologické bází, nejedovaté, pro člověka a ostatní okolí neškodné. Jejich účinnost je však závislá na teplotě půdy a pod 15°C účinnost klesá. Podobně jejich použití je preventivní. Při náhlém a rozsáhlém výskytu padání rostlin nebo napadení semenáčků např. plísní šedou je nutné zajistit intenzivní větrání, přehoustlé výsevy nekompromisně proředit a použít klasické postřiky proti houbovým chorobám např. Rovral, Previcur, Mythos, Ridomil atd.

Po vyklíčení je třeba výsevy stále kontrolovat, udržovat přiměřeně vlhkou půdu, udržovat záhon pletím a omezovat výskyt chorob a škůdců. Mladé semenáčky můžeme již po vzejití nahrnkovat a rostliny dopěstovat jako sazenice v kontejnerech. Opět sázíme do kvalitního substrátu a rostliny v kontejnerech musíme stále intenzivně přihnojovat, neboť kontejner výrazně omezuje kořenový systém a zásoba živin v substrátu vydrží jen 2 - 3 měsíce. Použít můžeme klasické granulované hnojivo Cererit případě NPK, kterým přihnojujeme při přesazování a pak 1 - 2 během vegetace. Doplňkově můžeme použít hnojivou zálivku např. typu Kristalon nebo Cucumex. Velmi účinná jsou hnojiva s dlouhodobým působením (4 až 16 měsíců dle typu) např Osmocote nebo Plantacote. Tato hnojiva se přímo přidávají do substrátu při kontejnerování rostlin v dávce 3 -5 g na 1l substrátu.