Realizace a údržba zahrad

Realizace - Údržba

REALIZACE 

Běžně provádíme realizaci kompletně - celou zahradu od terénních úprav přes výsadbu až po trávníky. Realizaci můžeme však rozdělit na více částí. Jednotlivé etapy lze rozdělit následovně:

1. terénní úpravy, modelace záhonů, příprava půdy pro výsadbu
2. položení základního rozvodu automatické nebo poloautomatické závlahy
3. výsadba hlavního sortimentu rostlin - kosterní stromy a větší velikosti keřů (100 cm a větší)
4. výsadba zahuštěných keřových skupin, půdopokryvných dřevin a trvalkových podrostů a skupin, mulčování záhonů
5. dokončení instalace závlahy - trysky, kapkovací hadice
6. začištění trávníkových ploch a založení trávníku
7. odplevelení výsadby, první seč trávníku a předání zahrady

Toto pořadí je ideální pro kompletní realizaci "na klíč". Samozřejmě lze jednotlivé práce provádět v pozměněném pořadí a realizaci zahrady rozložit do více etap dle přání zákazníka.  Upřednostnit lze založení trávníku a výsadby záhonů odložit na pozdější termín. Nebo můžeme rozdělit zahradu na více částí a provádět realizaci postupně. Vše záleží na prioritách zákazníka, podle kterých připravíme rozpočtové varianty.  Obvykle vypracujeme kompletní rozpočet pro realizaci "na klíč" a následně se rozpočet upravuje a rozděluje na dílčí etapy dle dohody. 
Před výsadbou rostlin musí dojít ke kvalitní přípravě půdy a zároveň mají být provedeny terénní úpravy. Ještě před odjezdem poslední stavební techniky je dobré vytipovat části zahrady, kde se při stavbě nejvíce jezdilo a půda je zde tedy nadměrně utužená. Tyto utužené plochy je nutné "zkypřit", do hlouby 20 - 30 cm pokud možno s pomocí těžké techniky než stavební firma opustí pozemek. Běžné rotavátory nebo pluhy mají obvykle s touto utuženou půdou problém. Zkypřením zajistíme obnovení propustnosti půdního profilu. Při dokončování stavebních prací dále zvážíme, zda nebude praktické zachovat alespoň dočasný přístup na pozemek pro větší auto (dovoz materiálu) a pro malou mechanizaci (malé UNC - bobík).

Terénní modelace zahrnuje zarovnání pozemku, začištění terénu, napojení terénu na okolní pozemky, terasování  ploch, svahování či zvlnění pozemku s ohledem na vláhové poměry a odtok přebytečné dešťové vody.  Součástí terénní modelace je samozřejmě hrubé vytvarování jezírka, prameniště atd. podle požadavků projektu zahrady. Při plánování vodní plochy je třeba počítat s dostatečným prostorem v okolí, který musí být s ohledem na hladinu zarovnán do roviny a okolí dále svahováno tak, aby nedocházelo v budoucnu ke splavování půdy a hnojiv do vody jezírka. Tím předejdeme velkým problémům s čistotou vody v nádrži. 

Pokud je terén pozemku více členitý a  má větší výškové převýšení, často se nevyhneme použití opěrných zdí, které umožňují efektivnější využití řešeného prostoru, ale samozřejmě jsou spojené s dalšími náklady na realizaci. Menší výškové rozdíly v rostlém terénu lze řešit suchou zídkou, skládanou z přírodního kamene, případně betonových profilů, které spojíme zeminou a zahradním substrátem. Následné osázení vhodným sortimentem rostlin zajistí dostatečnou pevnost. Větší výškové rozdíly (nad 100 cm) a navážené svahy je třeba zajistit zděnou opěrnou zdí s kvalitním základem, který zaručí dlouhodobou stabilitu.  Tyto stavby je vhodné řešit ve spolupráci se stavební firmou, pokud možno současně se stavbou domu, později se špatně zajišťuje jejich samostatná realizace.

Při stavební činnosti dochází často k přerovnávání půdního profilu a je třeba kontrolovat, aby se mrtvá hornina ze základů nedostávala do vrchní části půdního profilu. V takové půdě se rostlinám rozhodně nedaří a její následné odstraňování je zbytečně komplikované. Nekvalitní materiál proto použijeme pouze do hlubších vrstev naváženého terénu nebo ho raději odvezeme.  Vrstva kvalitnější ornice by měla být vždy minimálně 15 cm pro trávníkové plochy a 20 až 30 cm pro osazované záhony. Podle kvality půdy na pozemku je tedy třeba zvážit případné doplnění ornice.

Po dokončení modelace terénu následuje zaměření a vytýčení záhonů podle osazovacího plánu. Záhony se poté vyříznou a vytvarují do konečného tvaru. Obvykle se střed záhonů mírně navyšuje o 10-20 cm oproti trávníkové ploše, čímž se zvýrazní linie záhonů a členitost upravované plochy. Pak se povrchová vrstva prokypří do hloubky 15 až 20 cm. Současně je možné doplnit kompost, rašelinu nebo anorganická hnojiva typu Cererit či Hydrokomlex, mletý vápenec aj. podle potřeby. Tímto vylepšením struktury a obsahu živin lze i poměrně nekvalitní ornici výrazně zlepšit a vyhnout se tak navážení dalšího materiálu. 

Pokud je součástí realizace zahrady automatická závlaha, dalším krokem je položení základních rozvodů vody podle zpracovaného plánu závlahy. Závlaha může být řešena v různém rozsahu od kompletní automatické závlahy trávníku postřikem a záhonových výsadeb kapkovací závlahou až po jednoduchý rozvod vody z kumulační nádrže pro ruční zálivku postřikem.  Spolupracujeme  s firmou Valmi, která Vám zpracuje potřebný plán a cenovou kalkulaci podle Vašich požadavků a následně může zajistit kompletní realizaci závlahy - www.valmi-zavlahy.cz 

Následuje výsadba rostlin. První vysazujeme kosterní stromy a keře, které se rozmístí do prostoru podle osazovacího plánu a potom se případně doladí jejich pozice podle reálné situace tak, aby se plně docílilo požadované kompozice z hlavních pohledových bodů. Pak pokračujeme výsadbou podrostových skupin a trvalek atd. Poslední fází je mulčování, kdy se pokládá mulčovací textilie a následně drcená kůra, případně oblázky. 

Po výsadbě dřevin a trvalek zbývá založení trávníku. Budoucí trávníková plocha se začistí, podle potřeby zkypří a pomocí bran nebo smyku se zarovná. Následně dochází ke zpevnění plochy zaválením.  Pokračuje výsev osiva a lehké překrytí trávníkovým substrátem. 

Předání zahrady majiteli  předchází závěrečné odplevelení výsadeb a první seč trávníku. Součástí této údržby je samozřejmě postřik selektivním herbicidem na dvouděložné rostliny v trávníku a případná výměna rostlin, které se neujaly. Po předání zahrady následuje vyúčtování. Na rostliny je poskytována roční záruka od data předání. První dva roky po výsadbě doporučujeme zadat údržbu zahradnické firmě. Pokud uzavřeme dohodu o následné péči, záruka na rostliny se prodlužuje po dobu údržby až na 3 roky od data předání. Z kapacitních důvodů při objednávkách údržby upřednostňujeme klienty, jejichž zahradu realizovala naše firma. . nahoru

ÚDRŽBA 

Zahrada po svém založení vyžaduje průběžnou údržbu, aby její rozvoj a možnosti využití byly odpovídající původnímu záměru při jejím zakládání. Potřebná péče je časově náročnější v prvních dvou letech po výsadbě, později s rozrůstajícími se rostlinami a zaplňováním záhonových výsadeb, nároky na údržbu klesají. 

Rostliny v záhonech zaléváme obvykle obden, pouze v horkých letních dnech denně. Dávka by měla být v rozmezí 5-15 mm vody (5-15 litrů na m2). Tato pravidelná závlaha je důležitá především v prvním roce po výsadbě, kdy jsou rostliny nově vysazeny a začínají teprve prokořeňovat do větší hloubky půdy. V dalších letech je možné četnost zálivky omezovat. Přibližně od 4. roku po výsadbě jsou dřeviny a většina trvalek plně prokořenělé a jejich závislost na zálivce výrazně klesá. Pak již postačuje pouze doplňková zálivka v období letních veder při déletrvajícím suchém počasí. Zalévat začínáme, když u prvních rostlin zjistíme známky zavadání listů. Pokud není možné zalévat  pravidelně, je vždy prospěšnější zalít pouze část zahrady a vydatně, než zalévat celou zahradu nízkou dávkou a dále pokračovat po určitých dílech. Pro zálivku je  vhodná odstátá voda s teplotou blízkou teplotě vzduchu. Zálivku provádíme proto pokud možno ráno nebo večer, aby teplotní rozdíl nebyl příliš vysoký a je vhodnější provádět zálivku postřikem, tak aby se proud vody ve vzduchu tříštil, voda se tak ještě částečně prokysličí a ohřeje. 

Pro bujný a zdravý růst je potřebné pravidelně doplňovat do půdy živiny, které byly rostlinami spotřebovány. Výsadby v záhonech nejčastěji přihnojujeme minerálními kombinovanými hnojivy jako Cererit nebo Hydrocomplex.  Přihnojovat můžeme 1 až 3x ročně v celkové dávce 30-60 g/m2. Přihnojení provádíme buďto jednorázově na jaře začátkem dubna nebo můžeme dávku rozložit na 2-3 části a přihnojovat vždy po 2 měsících. Poslední přihnojení provádíme ve 2. polovině července. Jarní aplikaci hnojiva je vhodné kombinovat s přidáním kompostu, v dávce 5-10 litrů na m2, pokud jej máme k dispozici. U azalek, rododendronů a dalších kyselomilných rostlin přidáváme 15-30 litrů čisté rašeliny na m2, abychom udrželi v jejich okolí kyselou půdní reakci. Pokud chceme rostlinám dopřát nadstandardní péči, můžeme během vegetace přihnojovat jednou za 10-14 dní hnojivým roztokem ve formě zálivky. Hnojiv pro tento účel je na trhu velké množství. Na trhu pravděpodobně nejznámější rozpustné hnojivo je řada Kristalon, která nabízí několik různých poměrů živin. Podle ročního období a druhu rostlin můžeme vybrat ten nejvhodnější. Čím častěji přihnojujeme roztokem tím můžeme používat nižší koncentraci hnojiva v roztoku a pokud přihnojujeme formou zálivky pravidelně po celé léto je třeba snížit jarní přihnojení granulovanými hnojivy na polovinu. Při hnojivé zálivce je důležité provádět aplikaci raději v podvečer při nižších teplotách, aby nedošlo k případnému popálení listů. Pokud jsme nuceni přihnojovat roztokem při vyšších teplotách za slunečného počasí, je jistější rostliny následně opláchnout čistou vodou. 

Pletí je asi nejhůře trpěnou činností na zahradě, nicméně plevele se vyskytnou vždy a všude, ať se snažíme sebevíc. Vlastní pletí je otázkou čistě mechanickou, rostlinu se snažíme vytrhnout nebo odrýpnout s co největší částí kořene, aby se neobnovila ze zbývající části kořene v zemi. K tomu nám pomohou různě upravené zahradní lopatky či podrýpávače vhodné pro vytažení silných kořenů smetánky - pampelišky, bodláků atd. Pletí provádíme průběžně alespoň 1x měsíčně, aby plevelné rostliny nestihly vykvést a vysemenit. Ve výsadbách dřevin, které nejsou vyloženě kobercového charakteru, je možné použít při zakládání záhonů mulčovací černou textilii, kterou následně překrýváme mulčovacím materiálem - kůra, štěpka atd. Tímto opatřením můžeme značně omezit rozvoj také řady vytrvalých plevelů, přesto se stane, že pýr a pcháče přes tuto bariéru prorostou.     

Pak přichází na řadu chemické odplevelení pomocí herbicidů. Snad nejpoužívanějším přípravkem je Roudup Klasic nebo Biaktiv. Stejnou účinnou látku však obsahují také přípravky Glyfogan, Dominátor, Basta aj.  Vzhledem k příjmu listovou plochou je důležité, aby plevele měli dostatečný počet listů, čím více tím lépe. Rostliny, které potřebujeme uchránit před postřikem můžeme přiklopit větší nádobou, nebo zabalit do pytle. V případě nechtěného zasažení je možné ještě do 2 hodin po aplikaci rostliny opláchnout a účinek tak zrušit, z čehož vyplývá že naopak plevelné rostliny po aplikaci nesmí do 2 hodin zmoknout. Další skupinou herbicidů jsou selektivní přípravky na jednoděložné plevele, které významně pomáhají při odplevelení hustě osázených záhonů či skalek od obtížných plevelných trav a pýru plazivého. Z přípravků lze doporučit herbicidy Galant Super a Fusilade. Po aplikaci by nemělo dojít ke zmoknutí minimálně 3 hodiny, následné odumírání rostlin je velmi pozvolné a může trvat až 2 měsíce, proto je třeba dostatek trpělivosti. 

Tvarování a výchovný řez umožňuje dlouhodobé udržení zahrady v kompozičně vyvážených proporcích. Předem je třeba říci, že rostliny v principu snáší tvarování a řez bez velkých potíží. Je třeba stále počítat se vztahem, čím radikálnější a hlubší řez, tím bujnější a rychlejší růst bude následovat. Samozřejmě některé druhy jsou na hluboký zmlazovací řez citlivější a tam je třeba postupovat spíše postupným řezem v několika krocích. 

Z jehličnatých dřevin jsou u nás nejpěstovanější zástupci z čeledi Pinaceae - Borovicovité. Do této čeledi patří rody jedle, smrk, modřín a borovice. Vyznačují se pravidelným růstem a především v mladším věku pravidelně stavěnou korunou s dominantním hlavním vrcholem. Pokud chceme dosáhnout přirozeného tvaru koruny - habitu, je potřeba provádět výchovný řez pouze velmi omezeně, v podstatě pouze do jednoletého dřeva. Vždy odstraňujeme celý roční přírůstek až k nižšímu rozvětvení, jinak nám vznikají nepřirozené tvary a úhly větvení. Jistou výjimku tvoří v tomto případě borovice, které můžeme tvarovat vylamováním mladých bylinných přírůstků ve fázi "svíčky", což je obvykle v období na přelomu května a června. Když odstraníme 1/3 až 1/2 výhonu v této fázi, dojde na jeho konci k rychlému vytvoření náhradních pupenů, čím bujnější výhon, tím více pupenů vzniká. Můžeme tak docílit výrazného zpomalení růstu, zahuštění koruny a samozřejmě velmi zajímavých tvarů. Tento princip je bohatě využíván při tvarování borovic do různých stylů bonsají. Dospělé stromy snášejí hlubší řez špatně a po odstranění vrcholu - špičky, tvoří velmi netypické a nepěkné tvary. Proto se takovým zásahům z principu vyhýbáme. Zvláštním zástupcem čeledi Borovicovité je rod jedlovec (Tsuga), který snáší velmi dobře tvarování např. i do živého, přísně tvarovaného plotu. Dobře také zmlazuje ze staršího dřeva tak, že jej můžeme zmlazovat i do staršího dřeva 10-15 let. 

Cypřišovité (Cupresacae) jsou další hojně zastoupenou čeledí, zahrnuje rody jalovec (Juniperus), cypřišek (Chamaecyparis) a zerav (Thuja). Jsou oblíbenými druhy pro tvarování živých plotů, různým geometrických i nepravidelných ornamentů. Hlavním pravidlem při jejich tvarování je neřezat příliš do starého dřeva bez zelených jehlic, tedy stříhat převážně do jednoletého nebo dvouletého dřeva. Jiné omezení prakticky není. Pokud chceme tyto rostliny udržet v potřebném tvaru a velikosti, je nutné tvarovat je stále od počátku, třeba i 3x ročně. Vždy je lepší již mladé rostliny mírně zaštipovat o 5-15 cm, aby se více větvily a houstly. Pokud jsme nedočkaví a chceme, aby plot vyrostl co nejrychleji, bude v konečném důsledku řídký a u země vyholený. Hluboké zmlazení do staršího dřeva (15 let a více) snášejí velmi špatně.  

Poslední skupinu jehličnanů běžně pěstovaných v našich zahradách představují tisy (Taxus). Je to jedinečná dřevina pro pravidelně tvarované živé ploty a ornamenty. Tisy snáší velmi dobře jak tvarování řezem do mladého dřeva tak silnější zmlazování do starého dřeva. Chceme - li ovšem docílit přirozeného tvaru jednotlivých odrůd, je třeba provádět řez s citem, raději jen do mladšího dřeva. Termín řezu jehličnanů, pokud nebylo uvedeno jinak, je vhodné provádět nejlépe v předjaří - konec února až březen. Další tvarování řezem do mladého dřeva lze provádět během celé vegetace od června do poloviny října. 

Listnaté dřeviny vykazují obecně menší citlivost k řezu a větší schopnost zmlazení. Stromy vyžadují v počátku tzv. výchovný řez, jehož základním cílem je zajištění pravidelného a vyrovnaného růstu koruny v prvních letech po výsadbě. Tento řez provádíme v prvních 2-3 letech po výsadbě, po té již ponecháme korunu volně růst, abychom docílili přirozeného tvaru a textury koruny. Starší stromy je možné v případě potřeby zmlazovat hlubokým zpětným řezem do starého dřeva. Většina listnatých stromů tento řez snáší dobře a během několika let dochází k obnovení koruny. Hluboké zmlazení do starého dřeva špatně snáší z listnatých stromů šácholany (Magnolia), japonské javory (Acer palmatum, Acer japonicum) a ruj vlasatá (Cotinus coggygria). U těchto stromů je potřeba řezat pouze do 2 až 3 letého dřeva a případné zmlazení provádět v několika krocích v průběhu několika let. 

Listnaté keře zpravidla po výsadbě zkrátíme o 1/3 až 2/3 délky abychom docílili bohatého rozvětvení od země. Po 4 - 5 letech je možné provést částečné zmlazení keřů tak, že odstraníme přibližně 1/3 nejsilnější výhonů jejich uříznutím ve výšce 10-25 cm nad zemí. Tím dojde k tvorbě nových bujných výmladků od země a keř se výrazně zmladí a zahustí. Pokud chceme maximálně podpořit bohaté kvetení u keřů okrasných květem, musíme dodržet základní pravidla řezu s ohledem na termín kvetení. Keře kvetoucí na jaře (duben, květen), prořezáváme zásadně po odkvětu. Odřezáváme celé výhony, které bohatě kvetly, keř tak celkově prosvětlíme. Do této skupiny keřů patří zlatice (Forsythia), pustoryly (Philadelphus), trojpuky (Deutzia), vajgélie (Weigela), jarní tavolníky (Spiraea cinerea, nipponica , arguta aj.), jarní vřesovce (Erica carnea), kdoulovce (Chaenomeles), čilimník (Cytisus), zákula (Kerria), kolkvície (Kolkwitzia), šeříky (Syringa) a tamaryšek (Tamarix). Naopak keře kvetoucí později v létě řežeme většinou v předjaří (březen - začátek dubna). Do této skupiny keřů patří - komule (Buddleia), vřesy (Calluna), ořechoplodec (Caryopteris), ibišek (Hibiscus), mochny (Potentilla), růže (Rosa) a letní tavolníky (Spiraea japonica, bumalda, aj.). 

U trvalek je potřebné během roku odstraňovat odkvetlé stvoly a odumírající listy. U trvalek tvořících přízemní růžici listů odstřihujeme prakticky celý stvol těsně nad zemí. Trvalky, které vytvářejí větvené lodyhy, pak zakracujeme přibližně na polovinu délky či více podle vitality. Tento typ trvalek často vykvétá po sestřižení podruhé koncem léta. Mimo tuto základní údržbu je pak u trvalek potřebné v intervalu 2-5 let, podle druhu a rychlosti růstu,  provádět jejich redukci a předělení trsů. 

Zazimování zahrady zahrnuje ochranu rostlin proti zimnímu slunci především u stálezelených listnatých dřevin a proti promrznutí v kořenech. Proto je důležité u těchto rostlin jejich zastínění na zimu pomocí lesní chvoje, stínovacích sítí nebo rohoží. Podobně je vhodné chránit sadové a pnoucí růže, které jsou opadavé, ale jejich letorosty jsou zelené a stejně citlivé k poškození zimním sluncem. Citlivější druhy keřů (např. hortenzie (Hydrangea) dále chráníme přihrnutím zeminy, substrátu či kůry k jejich kořenům a spodním pupenů, vytvořením hrůbků do výšky 15-30 cm. 

Pravidelná ochrana rostlin, jak ji známe u ovocných dřevin a zeleniny, není u okrasných dřevin zdaleka nutná. Vzhledem k tomu, že okrasné rostliny pěstujeme v mnohem pestřejším společenství, nejsou zdaleka tak ohroženy houbovými chorobami ani škůdci jako užitkové rostliny pěstované v monokulturách.

Předně je třeba uvést několik zásad, kterými lze napadení rostlin předcházet. Základem je kvalitní příprava půdy při výsadbě, s důrazem u půd těžkých jílovitých, kde je třeba provést kvalitní drenáž štěrkem v hloubce kolem 60 cm. Rostliny potřebují dostatečné osvětlení, aby dobře prospívaly a nebyly náchylné k chorobám. Vstupní branou houbových infekcí jsou veškerá povrchová poranění rostlin, proto je důležité včasné ošetření těchto poranění, zvláště u rodů Magnolia, Hammamelis, Hibiscus, Acer palamatum, japonicum, Cotinus atd. 
I přes veškerou péči se nevyvarujeme použití chemických přípravků na ochranu rostlin. U okrasných rostlin platí zvláště, že choroby i škůdce nelikvidujeme totálně, ale udržujeme jejich rozšíření pouze pod prahem škodlivosti. Udržení zahrady v naprosté čistotě bez jakýchkoliv škůdců a infekcí je v praxi nereálné. Proto chemický postřik používáme až v momentě, kdy je napadení rostlin naprosto zřejmé a je narušena přirozená rovnováha. Podrobný přehled přípravků a doporučného použití najdete na stránkách www.agromanual.cz 

Trávníků existuje velký počet typů, od hebce zeleného koberce v tradiční zahradě, krátce střiženého trávníku na fotbalových hřištích až po květnaté louky. Víceleté trávníky snáší podle použité směsi mírné přeschnutí, ovšem pokud chceme, aby byl trávník pěkně zelený, je po celou vegetaci nezbytná stálá závlaha alespoň 3x týdně v dávce 10 až 15 mm (10-15 litrů na m2). Z toho je zřejmé, že pokud trváme na skutečně pěkném travním koberci, bude velmi výhodná instalace automatické závlahy. Zde je třeba počítat se spolehlivým zdrojem vody - např. při závlaze 500 m2 trávníku bude v létě potřeba 15 až 30 m3 vody na týden. Jinak je možné závlahu usnadnit alespoň přenosnými postřikovači, které je potřeba vyzkoušet, jakou mají vydatnost nejlépe pomocí srážkoměru. Víceleté porosty extenzivních trávníků a květnatých luk mají nároky na závlahu podstatně nižší a mohou být pěkné i bez závlahy, ta je vhodná jen při déletrvajícím suchu, zvláště u květnatých luk, které pak lépe obrůstají a opakovaně kvetou.

Nízké golfové a sportovní trávníky (výška seče 2-3cm) sekáme více v intervalu 6 až 10 dní, naopak méně zatěžované a extenzivní trávníky (výška seče 4-6 cm) lze sekat v intervalu 14 až 21 dní případně pouze 2 až 5x za rok.  Občas se stane, že trávník z různých důvodů neposekáme a přeroste, pak je důležité dodržet pravidlo pro sekání trávníků - trávník vždy zkracujeme maximálně na polovinu výšky. Hustý a přerostlý trávník začíná ve spodních částech listů ztrácet zelené barvivo a spodní část listů je citlivější na popálení sluncem a nízkou vzdušnou vlhkost. Proto po první seči počkáme 4-5 dní než přerostlý trávník trochu zregeneruje a zezelená a opět ho zkrátíme na potřebnou výšku, maximálně však opět o polovinu výšky. U pravidelně sekaných trávníků je důležitý kvalitní sběr posekané hmoty, která jinak znečisťuje trávník, zhoršuje jeho kvalitu, omezuje provzdušněnost půdy a zvyšuje riziko houbových chorob, plstnatění a zamechování.  Proto používáme sekačky se sběrným košem. 

Posekaná travní hmota je vhodný materiál pro mulčování keřových výsadeb nebo je možné založení kompostu. Pro kompostování je nutné vybrat vlhčí místo nejlépe v polostínu. Rozklad organické hmoty vyžaduje přítomnost bohaté mikroflóry, kterou je možné do kompostu naočkovat a tím proces značně urychlit. Dále je důležitý dostatečný přístup vzduchu, proto vrstvíme střídavě travní hmotu a lehčí zeminu (lze použít také substrát či vyzrálý kompost). Vrstvy nepěchujeme, necháme je volně slehnout. Pro rychlý proces kompostování je dále dobré doplnit živiny přidáním granulovaného hnojiva (Cererit, Hydrokomplex, NPK aj.) v kombinaci s mletým vápencem. Je důležité kompost udržovat stále vlhký, jinak mikroorganismy pouze živoří a proces se téměř zastavuje. Zde je třeba ujistit, že kvalitně založený kompost z travní hmoty nepáchne a poskytuje cenné organické hnojivo, které vrací odčerpané živiny v té nejpřirozenější formě zpět do trávníku při jarním přihnojování. 

K výživě trávníku můžeme použít běžná hnojiva jako Cererit, NPK nebo Hydrocomlex. Dávkování zajišťuje rozložení hnojiva v průběhu vegetace, jarní přihnojení provádíme obvykle v dubnu po vyčištění a vyhrabání trávníku a to v dávce 1 až 2 kg na 100 m2. Jarní dávku hnojiva lze spojit s rozhozením kompostu v dávce 4 - 5 litrů na m2. Další přihnojení v dávce 0,5 až 1 kg provedeme přibližně v červnu a poslední ve stejné dávce v 1. polovině září. Pokud chceme mít výrazně sytě zelený trávník je možné přihnojovat častěji v intervalu 14-21 dnů, velmi se nám osvědčuje speciální granulované trávníkové hnojivo Agra Grass Expert. Důležité je rovnoměrné rozložení granulek na ploše. Pokud je rozhození hnojiva méně pravidelné je třeba počítat se vznikem map na trávníku, který na místech s výší dávkou rychleji přirůstá a je výrazně sytě zelený. Světlá místa dohnojíme a do dvou týdnů se trávník sjednotí a vyrovná. Vlastní přihnojení provádíme po posekání trávníku, listy musí být suché. 

Po vyklíčení trávníku se současně objeví řada jiných z našeho pohledu plevelných rostlin, jejichž kořeny či semínka jsou v půdě či substrátu všudy přítomná a úplné vyčištění půdy je z praktického hlediska nemožné. V současné době jsou na trhu přípravky Agrofit, Bofix aj., které představují již kombinaci více základních selektivních herbicidů a zajišťují tak účinnost na co nejširší spektrum dvouděložných rostlin. Aplikujeme je většinou během května. Na trhu jsou také kombinované přípravky minerální hnojivo + selektivní herbicid, které lze aplikovat při jarním přihnojování. Přes veškerou snahu se vždy v trávníku občas objeví nějaký obtížnější plevel jako je svlačec, bodláky, pampelišky. V menším množství lze tyto rostliny odstranit mechanicky vypíchnutím úzkou lopatkou i s kořenem, je-li výskyt častější je možné použít bodovou aplikaci herbicidu typu Roundup. Pro aplikaci použijeme buďto štěteček nebo lze za bezvětří použít menši ruční postřikovače.

Starší trávníky je třeba udržovat pomocí válení, prořezávání případně provzdušňování. Na jaře je vhodná doba pro převálení trávníku, tím přitlačíme rostliny povytažené mrazem do země a zároveň podpoříme odnožování trávníku. Prořezávání provádíme ručně speciálními hráběmi s ostrými noži nebo strojově. V některých případech zjistíme, že po prořezání trávníku, odstranění odumřelých částí a většího množství mechu je trávník silně prořídlý, pak je nutné dosetí a oprava.  U silně zatěžovaných trávníků, které trpí utužením půdy, je důležité provzdušnění půdy do hloubky 15 až 20 cm. K tomuto účelu používáme speciální rycí vidle, vzniklé otvory lehce zaplníme kompostem. 

Zdravý, dobře udržovaný trávník je přitažlivou plochou, která sjednocuje zahradu do jednoho celku a současně poskytuje volný prostor, v němž se můžeme procházet, hrát si nebo odpočívat. nahoru